V červnu jsme vyrazili s partnerem do Itálie. Samozřejmě jsem si s sebou musela vzít cestovní akvarely a můj akvarelový deník. Bylo příjemné každý den se zastavit, načerpávat atmosféru a malovat. V tomhle článku vám chci ukázat svoje výtvory a něco vám k nim povědět.
Akvarely inspirované Římany
Naši cestu jsme započali ve věčném městě – Římě. Byla to moje druhá návštěva tohohle města a měla jsem radost, že se podívám na památky, které jsem minule nestihla. První den jsme začali návštěvou Vatikánských muzeí. Osobně se mi nejvíc líbila sbírka lidového umění domorodců z různých ostrovů. Tu najdete blízko východu z muzea a skoro nikdo tam nechodí.
Potom jsme se večer prošli k Andělskému hradu, abych měla co malovat. Tahle masivní stavba byla původně Hadriánovo mauzoleum. Římané ji vybudovali ve 2. století našeho letopočtu a později hrad sloužil jako papežská pevnost, kterou pojil tunel právě s Vatikánem. Tak jsem vyndala svoje akvarely a dala se do práce…
Druhý den jsme navštívili koloseum, přilehlé Forum Romanum a Palatinský pahorek. Musím říct, že Forum Romanum bylo tak obrovské, že jsme si ani všechno neprohlédli, než zavřeli. V antickém Římě sloužilo Forum Romanum jako centrum společenského dění. Římané tady konali slaností průvody, soudy, politická shromáždění nebo třeba trhy.
Zaujaly mě tři osamělé sloupy, pozůstatky chrámu Castora a Polluka. To byli synové Lédy a Dia a dnes představují souhvězdí blíženců. Je neuvěřitelné, že tyhle tři sloupy stále stojí, když vezmeme v potaz, že chrám dostavěli v 5. století našeho letopočtu. Musela jsem malovat rychle, abych toho stihla co nejvíc vidět.
Inspirativní Florencie
Přesunuli jsme se z Říma do Boloně, odkud jsme hned první den udělali jednodenní výlet do Florencie. Rychlým vlakem jednu cestu zvládnete za půl hodinky. Doporučuji, abyste si koupili lístky na vlak dopředu. Florencie byla naprosto nádherná. Je vidět, že je to město pyšné na svoji slavnou minulost.
V 15. století totiž byla kolébkou renesance. Členové vládnoucí rodiny Medicejských podporovali umění a tak je tady spousta nádherných památek. Jako například světově známá socha Davida od Michelangela, která láká návštěvníky do Galleria dell’Academia. Nebo katedrála Santa Maria del Fiore s výraznou kupolí, kterou navrhl Brunelleschi. V galerii Uffizi jsme zase obdivovali slavné obrazy Zrození Venuše a Primavera od Botticelliho.
K malování jsem si vybrala vnitřek baziliky Santa Maria Novella. Tenhle kostel s nádhernou fasádou leží jenom kousek od stejnojmenného vlakového nádraží.
Červená starobylá Bologna
Bologna je plná staveb z červených cihel a podloubí, které jí dávají její jedinečnou podobu. Je to také starobylé univerzitní město, takže není tolik plné turistů jako Florencie, ale za to je tam plno studentů. A to znamená, že tam probíhá spousta večírků. Každou noc jsme odněkud slyšeli hooodně hlasitou hudbu. Jedna party probíhala i v zahradě přímo pod námi.
Stihla jsem si namalovat jednu z Boloňských věží na náměstí. Měla jsem radost, když jsem zjistila, že tam rozmístili židle a zřejmě probíhá kulturní festival. Mohla jsem tedy pohodlně sedět a malovat si svými akvarely. Místo festivalu jsme se ale dočkali plamenného projevu jakéhosi politika. Takže jsem malovala během jásání davu.
Poslední den jsme se šli podívat do archeologického muzea. Mají tam sbírky egyptského, etruského a římského umění, které stojí za prohlédnutí. Tuhle malbu jsem namalovala právě tam.
Plážové akvarely z Rimini
Potom jsme pomalým vlakem dorazili do Rimini. Bydleli jsme tam v maličkém pokoji v domě s jednou Italskou rodinkou. Byli velmi přívětiví a měli obrovského chundelatého psa, který se rád chladil na zemi ve vstupu do domu, takže jsme ho často museli překračovat. To nám ale vůbec nevadilo, protože byl hrozně miloučký a nechal se hladit. Ani si neumím představit, jaké vedro mu v tom kožichu bylo.
Do Rimini lidé jezdí především kvůli plážím. Měla jsem to stejně. Doufala jsem, že mi slaná mořská voda pomůže s ekzémem (což se taky stalo). Bohužel až tam jsem zjistila, že za přístup na většinu z pláží musíte zaplatit. Pláž se dělí na takzvané “bagno”. Každé bagno má svoje číslo.
Pokud byste chtěli jít do některého bagno jen tak bez placení a položit si tam ručník, nejspíš by vás vyhnali. Je to zakázané. Já jsem si pronajala lehátko za 6 eur a skříňku na věci za 2 eura (na den). Kupodivu tam nebylo moc lidí a dali mi lehátko blízko k moři. Což bylo super, chvilku jsem se koupala a chvilku malovala akvarely.
V Rimini se také můžete podívat na ruiny původních staveb od Římanů. Já jsem namalovala pozůstatky římského amfiteátru.
Malebné Benátky
Benátky byly předposledním městem, které jsme navštívili (ale posledním, kde jsem malovala). Ještě jsem v životě nebyla na žádném podobném místě. Benátky jsou unikátní a není divu, že lákají tolik turistů. Ale byl trochu oříšek najít místo k malování.
Mohla bych se zastavit kdekoliv a malovat cokoliv, protože všechno vypadalo nádherně. Zároveň jsem si potřebovala někde sednout bez toho, že bych překážela nebo riskovala, že mi skicák spadne do kanálu. Turisté obsadili všechna místa na malém počtu laviček, takže jsem se nakonec posadila na nástupišti “vodního autobusu” – to jsou lodě, které v Benátkách slouží jako městská hromadná doprava.
Lístek na „vodní autobus“ stojí 9.50 eur a je to za tu cenu nejlevnější způsob, jak se projet lodí po kanálech. Taky jsme tenhle způsob dopravy využili a vůbec toho nelituji. Viděli jsme krásné pohledy z vody a ta loď byla mnohem stabilnější než třeba gondola, což se mi líbilo. Ze zastávky San Marco jsem krásně viděla ostrov San Giorgio Maggiore.
Poslední den v Benátkách jsme se šli podívat do dóžecího paláce. Tahle nepřehlédnutelná stavba dostala svou podobu ve 14. století. V paláci sídlila vládní rada Benátské republiky, soudní dvůr a měli tu i vězení. Uvnitř najdete spoustu zajímavých obrazů, fresek, nebo třeba taky obrovskou halu velké rady, kde zasedal senát. Poslední malbu jsem namalovala právě ve dvoře dóžecího paláce.
Rozloučení s Itálií
Pak už zbýval jen poslední večer, který jsme strávili v Miláně. Tam už jsem akvarely nemalovala.
Itálie je moje oblíbená destinace a vždy tam najdu něco k namalování. Tentokrát jsem se chtěla zaměřit na malování architektury a myslím si, že jsem to zvládla. Nejsem totiž velký fanoušek malování budov. V Itálii jsou ale tak nádherné, že mi to nedalo.
Pokud se chystáte někam na delší cestu, rozhodně vám doporučuji vzít si s sebou skicák a udělat si čas. Osobně si fotografie moc neprohlížím, deník si píšu nerada, ale můj akvarelový deník miluju. Vždy když se na nějaký obrázek podívám, vzpomenu si, co jsem ten den dělala a prožívala a myslím si, že je to skvělé cvičení na to, jak být víc v přítomnosti. Chcete začít s akvarelem? Podívejte se na můj e-book zdarma!
Jsem nadšená cestovatelka a akvarelistka. Baví mě předávat svoje zkušenosti s technikou akvarelu dalším lidem. Pomocí jednoduchých technik vás naučím, že I vy můžete využít svojí kreativity k relaxaci pomocí malování. Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu.
Strašně hezky malujete. Sleduji vás i na Facebooku a moc mi pomáhají vaše návody. Zapojila jsem se i do měsíčního malování květin (také jsem některé z nich malovala). V akvarelu sice uz nejsem úplně začátečník (maluji přes rok) ale stejně nejsem žádný talent. Prosím, uděláte návod jak namalovat nějaké zvíře?
Ano určitě. Návody na zvířata budou delší takže je spíš dám na Youtube 🙂
Malujete moc hezky. Také se mi líbí vaše návody na Facebooku. Uděláte prosím návod jak namalovat nějaké zvíře?
Anička